a rozuměti o těch césařích, že jsta dva, kralovala a panovala, ješto dřéve Theodosius vše sám držel. Pak ten jistý Theodosius umřel nábožně a pokorně u Meláně, jako byl čtyřidceti let stár po božiem narození čtyři sta bez dvú letú, a jeho tělo přivezli do Konstantinapulie k jeho předkóm.
Kterak Huňové a Bohové byli
Archadius a Onorius, dřéveřečeného césaře synové, kralovali třinádcet let. A byli dobří a šlechetní lidé a múdří. Za těch časóv přibrali se Bohové a Huňové, to jest pohanský lid, do Italie, to jest do Vlach, a dobyli Říma a rozbořili. A kakž jsú kolivěk pohané byli, však jsú žádnému kostelu nic nepřekazili ani těm lidem, kteříž jsú do kostela utekli. Odtad pak jeli do Nápule a do Colopria a přes moře do Afriky. A zpustili a zkazili země a opět se vrátili zase k Římu. A co jsú byli dřéve nedobořili, nedokazili a nedovzali, to jsú vzeli s sebú pryč. A když jsú jeli z Říma, vzeli jsú césařovu sestru s sebú. Avšak potom přišlo to k užitku césařství. Aneb ten pohanský král vzal ji sobě za manželku, řečený Archap. A když sú ti Huňové s svými bohy pryč z Říma vyjeli, i přijide hrom s velikým povětřím, a což ti Huňové nedobořili a nezkazili, to on zbil a spálil. A proto jechu se Římené našemu Pánu Bohu velmi láti a řkúc: Chtěli bychme, bychme nikdy křesťané nebývali. Neb dokudž sme se modlám modlili, byli jsme zbožní a šťastní a byli sme pány nade vším světem. A jakž sme křesťané, tak nás vše nesštěstie posedlo. Potom vzali ti jistí Huňové veliké zbožie od Říman a udělachu s nimi příměřie a obrátichu se do vlaských a němecských zemí. A dobyli bezmál po Dunaj a po Rýn všech měst. A dobyli
