kněze Albrechta z Rakús. A přisáhali jemu také. To se stalo ten večer na svatého Jana v Simgebror po božém narození tisíc dvě stě devadesáte osm let. A když to král Adolf zvědě, i vza k sobě ta města Špýru, Wrmes, Frankfurt, Openheim a své lidi, kteréž měl, a potkal se s knězem Wormicí, ješto jel z Mohuče. I chvátal král Adolf tak velmi k boji a měl tak velikú žádost, chtě se s ním býti, že proto svých pomocníkóv nečekal, a boje se, by knieže neuteklo aneb neujelo. I jede inhed v hromadu a udeři naň a inhed se poče veliký boj mezi nimi. A trval dobře puol dne. Tu svítězi knieže a by král Adolf zabit. A mnoho lidí s uobú stranú. A by krále Adolfóv syn jat a mnoho urozených lidí. Mezi těmi bylo šedesáte hrabí a jiní utekli. A také se mnoho lidí zadchlo horkem. Mezi těmi se zadechl pan Ota z Ochynštejna a v kniežetině vuojště najvyšší. A ten z Řenberka, ješto v králově vuojště vódčí byl. Inhed po tom boji přemože knieže města na Rýně a Veteravě. Pak v Elzasiech uděla lantfojtem pana Jana z Lichtemberka. A na né straně Rýnu toho z Ohynštejna, jeho syna, ješto v tom boji ostal v Švábiech, od toho Wirtemberka.
On pak by pomstěn takto
A někteří řekli, že všichni ti, kteříž proti králi Adolfovi přisáhali, že žádný jich pravú smrtí neumřel. Najprvé hrabie z Heigerlochu, ten byl zabit. Pan Ota z Ohštejna zadechl se u boji, jako dřéve pověděno. Biskup z Mohuče umřel sedě na chyšce, hrabie z Cvejnburku utonul u vuodě řečené Diblesse, biskup z Štraspurka byl před Faburkem zabit od jednoho kamenníka, hrabie z Lmyrgen zbyl před smrtí smysla a král Albrecht by zabit od svého bratra syna, jako se potom o tom bude praviti. A tak byl král Adolf pomstěn. Avšak kterak se jim kolivěk vedlo všem. Avšak
