moci dolóv den ote dne, až jich moc malá jest, a tak sem já to shledal.
Římené nejsú již mocní jako dřév
I šacuji já ty z Štraspurka aneb ty z Kolína tak mocné jako ty z Říma nynie za těch časóv. A který pak z těch mistróv aneb hajtmanóv byl najbohatější v Římě před božím narozením, toho času měli za najmocnějšého a za najšlechetnějšého a viec jej v čest jměli než dřevnieho žádného krále, jakož dřéve před těmi mistry a hajtmany byli. Neb když ti Římené miesto krále zvolili sobě múdrú radu a ti mistři z obecních lidí, ti jsú byli tak stateční a vzeli na se tak velikú pilnost a snažnost v uobecné dobré a užitečné toho města i té země tak, že jsú oni vešken svět byli sobě podrobili a moc jměli nade vším světem, a tak jsú panovali všemu světu. A to jest bylo proto, že jsú ti mistři aneb hajtmani vzali svuoj život i své zbožie i své přátely statečně a chutně pro obecné dobré. A sami v tom ti jistí mistři a hajtmani nestáli po jiném než po cti a po dobrém jménu, ale nic po zboží a po kořisti.
O jednom dobrém hajtmanu
Byl pak jeden mistr a jeden hajtman řečený Valerus, ten byl najmocnější a najšlechetnější v Římě. Když umřel, byl jest tak chud, že po něm nic nenalezli a že jeho neměli čím k hrobu připraviti aneb k pohřebu. A když to Římené zvěděchu, kázali jemu krásnú službu učiniti na obecný peniez a tak jest schován.
Kterak Řím dobyt jesti byl
Pak to léto, jako četli od toho města Říma založenie tři sta patnáct let, to jest bylo před božím narozením čtyři sta a třidceti let, svadili se Vlachové, ti z Vysokého Jezera, s Římany tak,
