Pamponiovi hlavu i poslali ji césaři Juliovi ven a prosiec, aby jim svuoj hněv odpustil.
O múdrém mistru řečeném Kato
A také ten múdrý mistr Kato byl z těch jeden, jako proti Juliovi radili. A když viděl, že mu smrti nezbytí, inhed se svým vlastním mečem sám prostrčil a řka: Než bych viděl, an Julius se mnú má svú vuoli a jemu v jeho ruku abych přišel, radějí se chci sám zabiti. A mnohý se tak sám zabil, než by Juliovi v jeho ruce přišel. A když Julius své nepřátely zhubil v mnohých zemiech, i jel inhed zase do Říma a všecky věci jednal sám po své vuoli. A všel byl tak u velikú moc a pýchu, že sobě proto Římené stýskali. A že Julius sám moc má tu, kterúž jsú oni dřéve měli. A že on ty mocné Římany tupil a jich žádného se jest nebál. A proto spřisáhli se tajně jich dvě stě a čtyřidceti Říman, aby jej zamordovali. Pak jednu chvíli, když Julius chtěl jíti a seděti na súdě, jakož dřéve obyčej byl, že králi a ciesaři sami na súdě sedali a slyšéce chudé i bohaté tak, aby jim spravedlnost činili, tu byl Juliovi list poslán, an jde k súdu. A dán mu v ruku a vystřéhajíc jej, aby se v tom opatřil, neb jsú se oň smluvili a uložili o jeho živuot. Ten jistý list on držal tak zavřen v rukú a tak mienil jest, když by prázen byl, že by jej chtěl čísti. A když tu seděl v súdě, tehdy přišli ti jistí zrádce i zamordovachu jej a nalezli mu ten jistý list v rukú zavřený. A by byl ten jistý list přečetl, byl by se v tom dobře opatřil, že by od těch zrádcí zabit nebyl. A proto mají Římené ten obyčej vždy potom, že když jim který list přijde, nechajíc všech věcí čtú ten list inhed. A tak ten Julius byl zabit, jako kraloval pět let. A byl padesát a šest let v stáři.
