byl, ješto zamyslil a požádal dani a platu v Římě, a proto byl zabit. Po něm pak kraloval Tarquinus, ten byl pyšný a kraloval pětmezcietma let, kterýžto byl sedmý po stu a po šesti králéch v Římě. Ten zamyslil vězenie a muky zjímaným lidem jako řetězy, okovy rozličné a rozličné utrpenie v žaláři neb v šatlavě a rozličné ukrutenstvie jim činil. Ten jistý měl jednoho syna, také mu řékali Tarqvinus.
O paní Lukrecii, která se jest sama zabila
Ten Tarqvinus, zpustiv se na otce svého moc, ten vedl mnoho své vuole a pýchy v Římě. Ješto toho jistého urozeného měštěnína doma nebylo. I učini v něm kvalt a násilé tak, že spal a měl svú vuoli s jeho ženú proti jeho vuoli, a té řékali Lukracia. A inhed potom ta jistá Lukracia žalova křičéci a plačíci svým přátelóm a svému muži Edlatinovi a prosiec jich velikým pláčem, aby jeho hanebného skutku a hanby pomstili. A když se o to všichni přételé snidechu v hromadu, tehdy ona, vzemši jeden nóž tajně pod svuoj plášť, i vstúpi mezi ně a vece k svým přátelóm i ke všem lidem, ktož jsú se byli přihodili: Kterážto paní po tom cizoložství z toho zlého skutku chtieci se zčistiti tak, aby lidé shledali, že tiem vinna nenie a že se jí proti jejie vuoli stalo, ta má se v tom ukázati takto, a že jí toho žel jest, kak sem já kolivěk k tomu bezděčně připravena. A tak má učiniti každá jako já, kteráž chce, aby jí toho věřeno bylo, a že jest proti její vuoli stalo se. A to mluvieci velikým pláčem, vyněmši nóž z podpláštie, i udeři se jím proti srdci v svój živuot, že inhed svinuvši se i umře. Tu biechu její přételé a jiní všichni lidé u městě tak velmi zamúceni a rozhněváni, že
