zemí okolo. A tak se se všemi spřéznil a upokojil, že byl tady okolo dobrý pokoj. Potom pak byl Boetius, najmocnější mistr v Římě, omluven k Dětřichovi z Berúna pro to a řkúc, kterak by on tajně jednal. A Dětřicha z Berúna že by chtěl zbaviti královstvie. A proto jej Dětřich jal i vloži jej vedlé Pasay v Lampartech na jeden hrad u vězenie. A v ty časy, jako Boetius u vězení jsa u veliké tesknosti, i udělal jedny kníhy sobě a jiným smutným lidem k utěšení.
Boetius udělal mnoho dobrých kníh
Těm kníhám po něm řékají Boetius De consolacione philozophiecizojazyčný text. A praví v těch kníhách, kterak světské zbožie a čest nic nenie a jest minulá věc a kak by po ní lidé neměli státi ani jie žádati, ani po ní smutni býti, když by ji kto ztratil. Ani se má radovati, když jie dobude. Také ten jistý Boetius udělal mnoho kníh u vězení. A druhé přeložil z řeckého jazyka latině, jako veliký mistr Aristotileš byl udělal. Pak potom po mnoho letech byl Justinus césařem a měl velikú snažnost a žádost k tomu, aby ty, ktož jsú v kacéřské vieře, je přitiskl k tomu a je obrátil a navedl na pravú vieru. To bylo protivno Dětřichovi z Berúna velmi, neb je sám také v té nepravé vieře stál. A bral jim jich kostely, ten jistý dobrý césař, a kázal je světiti. A zdělal jim křesťanské kostely. A proto Dětřich z Berúna poslal k césaři do Konstantinopole, neb je ten jistý césař také neměl pravé viery, a k papeži Johannesovi. A vzkázal mu tak, aby těm jistým ariánóm, točíšto kacéřóm, jich kostely zase vrátil a jich u pokoji nechal. Aneb by chtěl tu zemi Italí zahladiti a všecky křesťany zbíti. Pak to césař s velikú núzí učinil, jako papež a
