jako mu papež Urbanus byl žaloval na toho pána melánského, jakož jest o tom dřéve praveno. A také chtěl rád Lamparty přitisknúti a pod říši připraviti, neb k říši slušie. A proto táhl césař s velikým lidem z Čech. A k tomu dali ti z Štraspurka a jiná města říšská a svobodná mnoho lidí a kopí, s těmi se všemi lidmi táhl césař do Lampart. Najprvé na pány melánské a řka: Ta země slušie k říši, jakož i jest. A že césaři v mnoho letech žádné dani nedali ani kterého užitka. A proto on jest chtěl ty pány z Melána ssaditi a v zemi se uvázati a jiného úředlníka tam posaditi, ješto by mu počty činili na každé léto a činili to, což by jim on rozkázal. A požitky z Lampart a z jiných měst, vše chtěl bráti sám. Mezi tiem páni melánští opatřili své tvrze a města a vecechu: Césaři, netřeba plakati, zemi jemu chcmi, Lamparty, dáti, ať se toho nenaděje, aby měl s námi, doniž je živ, váleti. Avšak se k tomu rádi chceme znáti, že jsme úředlníci říšští v Lampartech. A jest li, že césař od nás chce službu mieti, chcme mu dáti rytieřóv a panoší mnoho, ješto jemu budú slúžiti naším kázaním. Pakli chce na nás zbožie jmieti, pokojně chcme jemu rádi dáti střébro a zlato, ale země pro žádnú věc nedáme. Ale césař mienil vždy zemi mieti. A tak ležal v té zemi lampartské od Veliké noci až do svatého Michala a činili mnoho šturmóv k tvrzem a k městóm, avšak žádné nedobyli.
Zbožie přemohlo césaře
Mezi tiem byl veliký mor v césařově vuojště a vza veliké zbožie od těch pánóv z Melána a od těch z Berúna a od jiných lampartských pánóv a měst. A s tiem táhl zase domóv. A když to papež Urbanus zvědě, že césař dal se umluviti pro zbožie a že těch pánóv z Melána nevyhnal, jakož je byl papeži slíbil, i by papež hněviv
