Edvart, o to královstvie franské, chtě každý býti králem u Frankrichu. A bili se o to, jako dřéve jest pověděno. A psal se ten jistý Edvart mnoho let králem englicským a franským. Opět když až do sie doby skrze to se stalo mnoho bojóv a válek mezi králem franským a englicským, toho já nechám tak a vráci se zase na Karla, jakož jest volen byl římským králem.
Král Karel přijel do Štraspurka
Potom, když srozuměl tomu, že césař Ludvík umřel, inhed poče jezditi sem i tam po městech a prose jich, aby ho měli za římského krále. I přijede inhed do Štraspurka po božiem narození tisíc tři sta osm a čtyřidceti let a by tu krásně přijat, jakož na krále sluší. Potom jel do Basilé a po říšských městech. A přijede zase do Mohuče i by mu tajně pověděno, že kniežata chtie voliti krále Edvarta englicského římským králem, neb je Karlovo dřevnie volenie nebylo pravé, když jsú jej volili, dokudž césař Ludvík živ byl. Také korfeštové mluvili mezi sebú. A mezi tiem vuolili toho krále englicského Edvarta římským králem. I psali jemu a poslali k němu své posly a řkúc: Tě sme volili. I odepsa jim a vzkáza zase král Edvart a řka: Nechci se v říši uvázati, mám dosti činiti s královstvím franským, a děkoval jim velmi z toho a z té přiezni a lásky, jako jsú ji k němu měli.
Král englicský byl volen římským králem
I obeslachu korfeštové markrabí míšenského, césaře Ludvíkova dcery muže, a volichu jej proti Karlovi. I vza markrabie od Karla deset tisíc hřiven střébra a vzda své volenie. Potom sjeli se čtyřé korfeštové do Frankfurka. Pak po mnoho věcech volichu Emitera římským králem, markrabí z Švarcpurka, ješto v ty časy byl najstatečnější a
