jazykem. I stýskalo se črtu s tiem velmi, že ten jistý Adam a jeho budúcí po něm mají v tom království přebývati, ješto on z něho vystrčen jest. A proto obrátil se jest u jednoho hada u formě jedné krásné panny tváři i utrhl to jablko s toho dřeva, jako byl Adamovi Buoh zapověděl s něho ovoce jiesti. I šel najprvé ku paní Evě, neb je dobře věděl, že ji spieše přelstí nežli Adama. I řekl k ní: Proč jest vám Buoh to ovoce zapověděl jiesti. Odpovědě jemu Eva: Proto nám zapověděl, abychme neumřeli, ale věčně živi byli. I odpovědě jí črt: Nenie to tak, Bóh chce sobě svú moc zachovati, a protoť jest vám to ovoce zapověděl, neb kdyby toho ovoce zakusila, byla by tak múdrá jako Buoh a byli by tak mocní a věděli by všecko tak dobře jako on a byli by sami bohové. Tu Eva slíbi jemu to učiniti. A on jí jablko poda a inhed ho zakusi. A jakž ho okusi, tak inhed pozna, že božie přikázanie přestúpila a že velmi těžce zhřešila. Na tom neměla dosti i chtěla Adama v též připraviti. A proto jemu jablka podala a prosila jeho, aby to jablko s ní shryzl. A on jí v tom povolil a inhed okusil toho jablka. A skrze to Adam a Eva upadli jsú u veliký strach. A inhed své ruce napřed učinili zakrývajíc svú hanbu. A běžev Adam i učini dva veliká věníky z listů, aby tiem svú hanbu lépe přikryti mohli. A v ty časy přijide Buoh i štráfoval je z toho, že jsú jeho kázanie kdy přestúpili. Tu Eva obráti všicku vinu na hada a řkúc: On mi k tomu radil. Ale Adam dal Evě vinu i řekl ku Pánu Bohu: Žena ta, jakož jsi mi ji dal, ta jest vše učinila. Tu Buoh dal jest inhed zlořečenstvie i řekl hadu trojie zlořečenstvie a Evě dvě a muži jedno.
Kterak Bóh dal zlořečenstvie Adamovi a Evě
Prvnie zlořečenstvie hadu, ješto Buoh k němu řekl: Proto, ještos ty měl závist k Adamovi a k Evě, proto mají oni i budúcí
