Odpověděchu páni a města všecka řkúc, že jej chtie mieti za pravého césaře a nechtie se na královo volenie ani na papežovy listy nic obrátiti. V ty časy byly ty kníhy udělány řečené Defensor paciscizojazyčný text a toho doličují svým písmem, že papež má býti pod césařem. A doličují toho také, že papežovo a kardinálské lakomstvie a pýcha jest simonia. A ten jistý césař Ludvík byl pokojný a dobrý. A kdež města chtěla lantfríd udělati, tu jim dal svú pomoc k tomu. A což mohl dobrotú zjednati, to zjednal. A nechal válek a skrze to šlo mu lechce pod ruku veliké bohatstvie i země i lidé, ješto jeho předci o to musili bojovati. Naposledy jel na lov do jednoho lesa i spade dolóv s koně na jeden suk, že od toho umřel po božém narození tisíc tři sta sedm a čtyřidceti let.
Třetí césař
Karel Čtvrtý, krále českého syn a césařova Henrichova syn z Licmburka, byl volen na césařstvie za césaře Ludvíkova zdravie, jakož dřéve jest pověděno. V ty časy žaloval Edvardus, král englicský, papeži a jiným pánóm, že Filipus, král franský, nedržal příměřie, jakož papež mezi těma králoma byl učinil. A že král franský v tom příměří zjímal a zbil něco drahně lidí a ty krajiny zahubil a oblúpil, ješto k království englicskému slušejí, a že papež k tomu neučini, tak k těm věcem, jakož je slíbil.
Kterak král franský a englicský boj měli
A skrze to odpověděl král englicský a táhl do Frankrichu s velikým lidem. A najprvé dobyl Flandr, neb ten hrabie držel s králem franským, a proto jej vyhnal z Flandr a dobyl mnoho měst. A kazil tu zemi tady okolo až čtyřidceti mil. A táhl až před Paříž, ješto jest hlavnie město u Frankrichu. Mezi tiem přijel dřéveřečený Karel, jakož byl volen římským králem, s svým otcem, s králem Janem, z
