jej u vězení až do smrti. I by po jeho smrti dřéveřečený syn králem v Englantě. Mezi tiem neměla na tom dosti ta králová z Englanta, že svého muže u vězení umořila. I spravi a obžalovala svých tří bratří ženy a řkúc, že jsú ony se třmi rytieři své manželstvo zrušily a cizoložstvo vedly.
Ti třé rytieři byli zlúpeni
Ty tři panie a ti tři rytieři byli jati a zahubeni. V ty časy umřel Krásný Filip, král z Frankricha, a byli jeho třie synové jeden po druhém vždy králi u Frankrichu a všichni zemřeli nemajíc dětí. Pak po jich smrti uvázal se v královstvie Filipus z Vlasien, dřéveřečeného Krásného Filipa bratra syn. I zdálo se Edvartovi, králi englicskému, by to královstvie franské spravedlivě na jeho mateř připadlo a naň a řka: Já jsem blizší erbovník po své mateři než Filipus z Vlasien. Neb jeho mátě byla poslednieho krále franského vlastnie sestra. A ten jistý Filipus z Vlasien byl toho poslednieho jeho otce bratra syn. To jsú strýčení bratřie. A když to královstvie franské jest svobodné a nenie manstvie, i chtěl Edvart s svú mateří býti erbovníkem. A pravie, že naň spravedlivě připadlo a na jeho mateř královstvie franské. A skrze to chtěl králem býti v Frankrichu. Pak jest mienil Filipus z Vlasen, kakž je kolivěk vlastní strýčený bratr, a že jeho otec králem nebyl, avšak když jsú zemřeli všichni bez dětí a kakž je kolivěk dále jedniem kolenem než Edvart, avšak jest on po erbu a po otci spravedliv k tomu království, tak se jemu zdálo. A Edvartovi se zdálo, že je po své mateři spravedlivějí k tomu království. A také se nikdy nestávalo, by po ženě kto kdy byl králem u Frankrichu než po otci. A proto se krikovali ta dva krále, Filipus a Edvart,
