a daj mi své požehnánie. Izák vece: Poď sem ke mně, ať tě zmakám, nebť jest hlas Jákobóv, ale ruce jsta Ezau. A když se již najedl, tu inhed políbi svého syna a da jemu své požehnánie a řka: Buoh daj tobě nebeské rosy a tučnosti země všeho nazbyt, ovoce a vína a chleba a oleje. A lidé tobě mají slúžiti a ty máš býti pánem nad svým bratrem. A to se tak stalo. Požehnánie, skrze kteréž znamenají se dvě řeči, prospěšenstvie na dětech aneb rozmnoženie všeho ovoce a k tomu moc. To dvé byl slíbil Bóh svým v Starém zákoně. A když Izák již bieše požehnánie dal a Jákob bieše vyšel, a inhed přijide Ezau, také otci jédlo nesa. I vece k otci: Daj mi své požehnánie. Tehdy se otec velmi leče, avšak bieše to poznal v duchu, že Buoh chtěl tak mieti, a proto se jest nehněval viece i potvrdi toho a řka: Tvuoj bratr přišel jest šťastně a tvé jest požehnánie vzal a ostane požehnáno. I vece Ezau: Onť právě slóve Jákob, nebť mě jest již dvakrát podtlačil a předstihl. Čemu jest mé provorozenie a mé dóstojenstvie, když nemám požehnánie. Pak po mnohých řečech vece otec: V požívání země a v žíznosti nebeských ros má tvé požehnánie býti. A to se sta, neb ta země jedinká jest úrodnějšie než jiné země tady okolo. Potom, když Izák byl sto a osmdesát let stár, i umřel jest v Ebron a pochoval jej jeho švagr s velikú ctí.
Kterak jsú súdové usazeni dávno
V ty časy byl jest jeden césař v Římě, tomu řékali Romulus. Ten najprv ustanovil súdy a práva a tu věc tak vynesl. Neb dřéve súdili králi a páni své poddané sami, nebo dřéve žádné popravy a pomsty nebylo. A již k tomu přišlo, že jeden césař učini jednoho lantfojta a papež jednoho biskupa, ješto jich věci v jich zemi vyrychtují. A ti jistí činie jiné úředlníky a ti opět zdělají menšie úředlníky pod sebú a těch musí býti mnoho, jedněch pod druhými, i práva dřévo než právo a přisúzenie
