jest všem jednostajná. Neb já se chci radějí dáti v boží moc nežli v svých nepřátel moc. A inhed se poče mor. I umře v Jeruzalémě od jitra až do večera třikrát sto tisíc. Tu je se David volati v nebesa i vece: Pane Buože, jáť sem shřešil, pomsti nade mnú a nad mými přátely, a nemsti se nad chudými lidmi. A měl jest tak veliké želenie a pláč za své hřéchy, že jest zase boží milost nalezl, že jemu Bóh hřiechy odpustil a byl pln svatého Ducha. A když David stár a mdel byl, tu udělal svého syna Šalomúna králem a sám umřel, jako četli od počátka světa čtyři tisíce let sto šestdesát a tři léta. A pak před božím narozením tisíc a třidceti let.
O králi Šalomúnovi
Pak Šalomún kraloval čtyřidceti let nade všemi Němci a nade všemi jich zeměmi a nad židovskými. Pak jednu chvíli zjevil se jemu Hospodin v jeho spaní. I vece k němu: Co chceš, Šalomúne, ať tobě dám. I vece Šalomún: Pane Buože, jáť sem králem udělán a k tomu sem dietě. A proto tebe prosím za múdrost, abych tvuoj lid uměl súditi a jej jednati a držeti. I vece k němu Buoh: Když ty nežádáš světské chvály, než múdrosti pro muoj lid, a proto já chci tobě dáti dlúhé zdravie a bohatstvie a vítězstvie nad tvými nepřátely a múdrost, doniž budeš choditi u mých přikázaních. A tak ten král Šalomún byl najmúdřejší člověk, ješto před ním nikdy múdřejší nebyl ani po něm kdy bude.
O Šalomúnově ztravě a nákladu pyšném
Potom měl král Šalomún jeden súd se dvěma práznýma ženama o dietě, ješto o ně při jměle. I vece k nim: Rozetněte to dietě a dajte každé polovici. I vece ta, jako jejie dietě bylo. Dajte jí všecko, jáť jeho chci radějši býti prázdna. A tak král pozna i vráti mateři jejie dietě zase. Ten král Šalomún byl tak bohatý a tak
