i Frankrichu hlavnieho města Paříže, Reuse a Tunugurs. A tak jezdili hubiec i zde i onde svět s oné strany moře i sie strany moře. A také nebyl to div, že jsú oni tak mnoho měst dobyli, neb jsú v ty časy města malá byla a neměly přékopóv okolo sebe ani zdí, ani toho trnie, ani té přípravy a brány, jakož již nynie mají. A tak, když jsú slyšeli, že ten ukrutný lid kam táhne, inhed jsú lidé vyběhli všichni s svú se vší zbrojí prvé pryč na hrady z svých městeček. Neb bylo mnoho hradóv v ty časy, tamž bydlili a svých měst nechali sú pusta státi, až ten zlý lid i minul a pryč se bral.
Ti z Štraspurka utekli z města
Ti z Štraspurku měli také mnoho pohanských hradóv a tvrzí na těch horách oneburgských a také i jinde, ješto oni a ti lidé z té země v nich se chovali, dokud ten jistý zlý lid byl. A byl Štraspurgk v ty časy a jiná města po Římu a na Dunaji dobyta a zbořena od toho lidu. A když jsú bezmál všech zemí byli dobyli a přemohli a zkazili, i jeli opět zase k Římu za toho césaře časóv Theodosia tak řečeného Druhého. I přijidechu Římené ku pomoci Vlachóm, Němcóm, Francúsóm a rozličným krajinám a zemiem, jakož jsú dřéve byly zkaženy ohněm a rozličnú věcí od těch zlých lidí. A k Římenóm se zběhli a sebrali se jézdní i pěší z těch jistých zemí dřéve jmenovaných. A mezi tiem ti jistí Huňové váleli se a hubiec po krajinách obecnie všecky. Pak Římené s dřéveřečenú pomocí bili se s těmi jistými Huni tak velmi, že na obú stranú bylo zabito sto tisíc a třidceti tisíc člověkóv. A tekl jeden maličký potóček podlé toho, až zrostl veliký od lidské krve tak, až z břehóv byl vystúpil. A umrlá těla ta krev z toho pole pryč pobrala. A utekli a
