byl báznivý nábožný člověk. A proto zjednal on svými listy viece než mnohý král svými vojnami anebo boji. On jede do Lampart i podrobi sobě tu zemi a ta města.
On jest dobyl Říma
Potom jede do Říma, i nechtiechu ho Římené tam pustiti. Avšak doby on Říma s velikú prací. A bili se na tom mostě, ješto slóve Tufelbruk anebo Železný most v Římě a s Římany a s králem nápulským, ješto s velikým lidem Římanóm pomáhal. To bitie a ty šermice trvaly plná dva dni. A sta se s obú stranú veliká škoda. Avšak obdržechu a pobichu Římany a přemože je pravú mocí a přitiště k tomu kardinály, že jeho musichu korunovati na césařstvie, neb papež byl v Avinioně v ty časy. Odtad pak jel césař Henrich do Florence a obleže město a bylo u městě viece než tisíc oděného a branného lidu, neb všichni gelfové přijeli byli Florenským na pomoc, ti slovú gelfové u vlaských zemiech, ješto s papežem drželi. Pak jsú to giblinkové, ješto jsú s césařem proti papeži byli. A tě dvě rotě ještě se idnes často o to tepú. Pak ti Florence dachu se césaři a mluvichu s ním. A když césař vlaské země a Tuskaní úplně přemože, i zdviže se s svým lidem, chtě táhnúti do Nápule. A tak přijede do toho města, do Pizy. I chtěl na Matky božie do nebes vzetie, ten den, Boha přijímati.
Césař byl otráven
Neb jest on byl spravedlivý, dobrý a miloval boží službu a kněžstvo. A když ten den bral božie tělo, tehdy jej kněz v kalichu otrávil. Někteří pravie, by ten kněz byl mnich zákona predikátorového, a pravie, že mu papež a některá města dali za to veliké zbožie. A když césař od oltáře jide nábožně a jsa jedem otráven, i jide k tomu jistému knězi do zakřišty i poče mu raditi,
