hněviv a mienil, že to chce zjednati s korfešty, že césař bude ssazen z říše tak, jakož jeho náměstku Ludvíkovi césaři bylo se stalo. A když papež o tom myslil a jednal ukládaje, kterak by césaři žalost a nechut učinil, i roznemože se papež a umře. A tak by prázen césař toho papeže. Ten jistý césař stál velmi po zboží, po lidech i po zemiech a po svátosti a po drahém kamení. A cožkolivěk zbožie dobyl aneb se mu dostalo střébra aneb zlata, to on všecko naložil na královstvie české, a nic na říši. On byl velmi pokojný, a což mohl dobrotú přemoci, toho hledal viece než válkami, a proto mu šlo snadně vše v ruku, veliké zbožie, země a lidé, ješto jeho předci těžce musili válkami a vojnami a bitím dobývati, to on lechce dobrotú a múdrostí vše přemohl. A kakž je kolivěk, jako najprvé o césařstvie stál, chud byl, však potom byl tak velmi bohat, ješto před ním ve mnoho stech letech tak bohatého nebylo.
Proč césař neučinil jézdy přes moře
Potom mluvili někteří kniežata a páni s ním, aby učinil jézdu přes moře a dobyl Božieho hrobu a té Svaté země a řkúc: Móžeš to dobře učiniti, neb máš bohatstvie veliké a přátel také mnoho, jako je tvój předek kdy měl. I odpovědě jim césař a řka: Já to znám, že s boží pomocí a přátel svých pomocí mohl bych dobře velikú jézdu učiniti a té Svaté země dobyti. Ale skrze to by zahynul mnohý rytieř a panoše na moři a u pohanech, ješto doma ženu a dietky mají, ješto by ty osiřely a ovdověly. A také by nemohla bez veliké škody chudých lidí býti, neb jsú králi a césaři té Svaté země přede mnú často dobývali a vždy se skrze to křesťanóm věčé škoda nežli zisk stala. Neb když ta Svatá země byla
