mnoho. Také byl nelekavý člověk a udatný a jezdil vždy najviec po městech a nestřeha se a skrze to život ztratil. A to se jest takto stalo. Král Albrecht měl synovce, tomu řékali kněz Jan, a s tiem se nechtěl děliti o ty země, jako k němu příšlušely k dědicství. A častokrát toho na něm žádal. Najposledy pak žádal na něm kněz Jan opět svého dědicstvie a počtu, aby mu se od něho stalo, jako v těch letech pobral. A prose jeho, aby jemu s tiem věrně učinil jako věrný strýc. I poda jemu král za to vše zeleného věnce a řka: Tiem tobě má zaplaceno býti a tento věnček máš za své dědicstvie mieti. Tiem se velmi zamúti kněz Jan a je se toho pláče žalovati přátelóm svým a služebníkóm. Pak se s knězem Janem přisežechu na královu smrt. Pak potom chtěl král jeti do Rýnfeldu k králové, své mateři. A když přijede k té vodě Rise a on a jeho služebníci přes vodu jeli. A byl kněz Jan s nimi prvé přijel. A když král jel mluvě po poli jako jeho obyčej byl.
Král by zabit
I přijede kněz Jan s svými a zabi krále skrze zradu. A zradu v jeho zemi učini po božiem narození tisíc tři sta a osm let. I by na tom miestě krásný klášter udělán, tomu řékají Kynygfeld, a tu by král pohřeben. A potom po mnoho letech do Špýru přinesen. A ti, jako krále zabili, byli všickni vyhnáni a zkaženi na životě a na zboží. Za toho krále časóv bylo to královstvie v Uhřiech prázdno.
Král by obráněn skrze svú ženu
I zjedna ten jistý král Albrecht, že Karlovi, jeho sestřenci, by od papeže dáno to královstvie. Neb to jisté královstvie slušalo pod papeže k manství. A když Karel králem byl v Uhřiech, i poje pohanského krále dceru z Litvy sobě za manželku.
