má býti.
Osmdesátý pátý césař
Ota Druhý, dřéveřečeného Oty syn, kraloval s Otú, s svým synem, dvamezcietma let. Ten jistý nechal svého syna v Sasiech a vza královú s sebú a jede do Říma s velikým lidem, aby on a jeho králová korunována. Za toho časóv přijeli pohané do Talabrie a jechu se země hubiti i jiných krajin tady okolo. I táhl césař proti nim s velikým lidem z němecských a z vlaských zemí.
Jeden boj
A bi se s nimi tak, že Vlaši utečechu a Němci bychu zbiti a césař sotně uteče. A přijede k césařové do Říma i umře, jako četli od božého narozenie devět set let a devadesáte let.
Césařová byla upálena
Ota Třetí kraloval osmnácte let. Ten byl dřevnieho Oty syn. A jeho žena vlastnie byla velmi zlá a smilná. Ona žádala na jednom hrabí, aby s ní ležal a spal, ale on toho nechtěl učiniti, neb je svému pánu byl věren. A césařová z toho byla hněviva i je se sočiti césaři na toho jistého hrabí a řkúc: Že on kdy směl na mně toho žádati tak nepodobné věci, co je na mně uzřel. Césař se rozhněva z toho tak velmi, že káza toho jistého hrabí beze všie řeči a zprávy stieti. I prosi ten hrabie své ženy dřéve, než je sťat byl, aby jeho vinu zčistila a zpravila horkým železem, neb: Já umru a nejsa vinen tú vinú. A pošepta ženě všecko, kak se stalo. A když ten hrabie tak vza smrt, potom po velmi dlúhém času káza césař volati a jmenovati den a chce sám na súdě seděti, chtě sirotky a vdovy súditi a slyšeti a jim pravdu učiniti. Na ten den toho jistého hrabie žena také přijide k súdu tajně, svého muže hlavu pod paždí majíci, a je se tázati césaře, které by smrti byl hoden ten, ješto by jednoho člověka proti
