narozením. A to město Kartágo bylo tak veliké, že zed, jakož okolo něho, byla čtyři míle němecské. A ta jistá zed byla pětmezcietma noh zltúšti z velikého kvadravie dělána a byla zvýši čtyřidceti noh. Potom po třinácti letech odpustili Římené to jisté město Kartágo zase dělati i udělachu je zase, ale ne tak veliké jako dřéve.
Kterak sú Němci bojovali s Římany
Inhed potom, jakož Římené pobili toho ciesaře a to město Kartágo přemohli, i chtěli také němecské země sobě podrobiti i jiné země. Zvěděvše to Němci a Vlaši a jiných mnoho zemí, i smluvili se spolu na Římany. A když jsú táhli proti nim i bili se s nimi tak, že pole Němci obdrželi a zbili Římany osmdesáte tisícóv a těch z Tuloza čtyřidceti tisícóv tak, že těch Říman sotně deset uteklo, ješto ty noviny zlé pověděli. I lečechu se Římené velmi a bojiece se, že by toho města a té země Italie neztratili. Pak inhed po tom boji, jakož Němci a Vlaši obdrželi, i trhli do Italie chtiece Říma dobyti. Tu ti z Říma táhli proti nim jednu chvíli, jako Němci a Vlaši leželi ubezpečivše se. A než se Vlaši a Němci vystřéhli, až jich Římené zabili sto tisícóv stokrát a vzali tisícóv sedmdesát vězňóv s sebú do města. A tomu boji ke cti udělali Římené chrám veliký aneb templ tu v Římě.
O mnoho diviech a znamení v Římě, jako se dály
Potom se přihodilo dvorně věcí a znamenie divná v Římě a jinde také, když jsú chléb rozkrojili na dvé aneb rozlomili, že z něho tekla krev jako z kterých ran.
Ohnivý plamen z země
V ty časy v Benesenště vyšel jeden plamen z země a tak vysoko nahoru vyskočil až pod oblaky. A v ty časy vešken dobytek a jiná zvieřata běžely z domóv a z svých stájí [s]text doplněný editorem velikým křikem do
