A proto ustavichu Matce boží ten hod, ješto slóve světlá mše. Za těch časóv byl tak veliký hlad po všem světě, že mátě své dietě jedla. A když ten jistý césař krásný klášter udělal v Konstantinopoli svaté Sofí ke cti, pak umřel u pokoji po božém narození pět set let a čtyřiačtyřidceti let.
Druhý Justinus
Justinus Druhý kraloval jedenáct let. Ten měl jednoho hajtmana, ješto mu jeho války vedl. Tomu řékali Narsas, ten zjednal říši veliké požitky skrze své boje. Pak potom spadla césařová Sofia naň velikú nemilostí, na toho jistého Narsasa. A proto jel od césaře do Lampart o jiné své věci. I vzkáza mu césařová, že jej chce k tomu připraviti, že on sede podlé žen i musí tkáti. A on vzkáza zase césařové, že jí chce tak tkáti, že ona nikdy nebude sama tkáti, doniž jest živa.
Pak ti z Lampart vrátili se zase do Lampart, neb jsú byli čtyřidceti let vyhnaní
A tak se jest přitovaryšil ten jistý Narsas králi lamparskému řečenému Abner. Ten byl úplně s Lamparty v Uhřiech, neb ti Huňové a Bohové s svým králem Dětřichem z Berúna byli z Lampart a z Italie lidi vyhnali, z jich zemí, že jsú musili z Uher utéci. A dobře čtyřidceti let tu byli, než sú zase domóv se vrátili. Ten jistý Narsas s lampartským králem jeli s velikým lidem a dobyli Italie a Lampart. A osadichu se tu a ty krajiny všecky, jakožto i dnes činie, ktož co dobude, ten to osadí. A učinichu césaři a césařové z Konstantinopoli velikú škodu. Ten jistý césař Justinus byl dobrý křesťan a měl dobrý pokoj v své zemi, dokud Narsas u něho byl tak múdrý a tak statečný a tak rozumný k bojóm, že jsú se ho velmi daleko báli. Ale když je césař Narsusa smútil po césařové
