jistým paniem také jeho žel bylo a druhým až do pláče, že taký mládenec má a chce dobrovolně v tu propast a v ten pekelný oheň vskočiti. A když již všechny požehna, podloživ své kopie, rozbod svuoj oř s dobrú myslí a s velikým křikem rozběh se pravú prudkostí i vskoči v ten oheň a v tu dieru a inhed se po něm diera zavře. A oheň vešken minu. A tak ten Martin zahynu a ta diera i s tiem ohněm tak, že je potom viec nevídati. A na tom miestě udělán jest kostel ve jmě svatého Antonie a slóve podnes kostel podlé pekelné diery. A inhed potom Římené kázali všudy po městu volati, aby žádný pod hrdlem a pod zbožím i pod svých všech dětí zatracením, buď to žena nebo muž, aby těm jistým paniem, s kterýmiž jest ten jistý Martin svú vuoli a kratochvíl měl, viec věky věkoma ničimž zpomínáno nebylo, než tiem viece v čest měli, neb což jsú učinily, to jsú musily učiniti svých mužóv kázaním a římských pánóv pro obecné dobré. A tak jsú to byli položili na všecko město, neb žádná před ním ten rok bezpečna nebyla, buď bohatá, nebo chudá. A tak sú ty dobré panie pokoj měly.
Kterak Římené nebili se s těmi z Kartágo
V ty časy protivili se ti z Tarenty Římanóm a udělali jim mnoho protivenstvie a nechuti. A přijel jim byl král Pyrus řecský ku pomoci proti Římenínóm s osmdesáti tisíci pěšími a s sedmi tisíci jézdnými a se dvúdcáti slony i bili se s Římany a boj měli i vytáhli. A tak, že králóv lid byl zbit vešken a on sám sotně ujel s málem lidu. A proto spuntovali se aneb zapsali se ti z Tarenty s těmi z Kartágo a tak přisáhali sobě proti Římenóm, neb je Kartágo bylo najmocnějšie s oné strany moře, neb je bylo staršie a mocnějšé v ty časy
