svú bratří. I byl veliký křik na králově dvoře a veliká radost na králově paláci. I vece král k Jozefovi: Kaž svým bratróm zde ostati a pošli po jich ženy a děti i po jich všech přátely, nebť já chci s nimi vše děliti, cožť v svém království mám. Pak Jozef dal své bratří dobré rúcho, obilé a penieze a kázal jim domóv jíti a po svého otce a po přátely. A tak se vrátili domóv a pověděli Jákobovi, otci svému, kterak Jozef, syn jeho, živ jest a jest velikým pánem v Ejiptě. Tu zaplaka otec pravú radostí i vece: Již sem dosti živ byl, já chci k svému synu jíti a jeho ohledati, nežť já umru. A tak jest jel Jákob s svými se všemi syny a přátely k Jozefovi do Ejipta. A kterak veliká čest a radost jemu se jest tu stala, bylo by o tom mnoho praviti. A král měl tak velikú milost k Jozefovi, že pro něho dal Jákobovi a jeho synóm jednu velikú zemi, aby jich byla. A zdělal je všecky pány. A když Jákob sedmnáct let byl v Ejiptě, tu dal každému svému synu své požehnánie a učil je, kterak by se měli držeti. A v ty časy umřel, jako byl v sto a čtyřidceti a sedmi let stár. A potom umřel Jozef, jako sto a deset let stár byl. A od těch dvanácti synóv Jozefových přišlo dvanácet rodóv, o nichž se čte ten den na Vše svaté.
O židovském jetí
Po Jozefově smrti byl jiný král v Ejiptě, ten nevěděl nic o požitku a o česti, ješto Josef té zemi byl přivedl v těch sedmi rodných letech. A proto ten král neměl žádné milosti k nim. A bylo od Jozefa a od jeho bratří tak se mnoho Židóv rozmohlo, že se bál král, by jeho nepřemohli. A proto kázal Židóm mnoho dělati, aby ustanúc s svými ženami tiem méně lehali a skrze to aby se méně plodili. Avšak kterak jsú velmě hrubě dělali Židé, však jich vždy bylo viecež a viecež. A proto přikázal král faraon, aby všecky pacholíky zbili, kteříž by se od
