od křesťan dobyta s velikú robotú a prací, byla dobře osazena a opatřena křesťanským lidem. A když král neb césař odtad jel zase domóv, mnohý tu dobrý člověk ostal, a druhý umřel a zahynul. A inhed pohané zberúce se mocně táhli na ně a zbili a vyhnali ven křesťany, ty, jakož jimi byla Svatá země osazena, a vzali opět tu Svatú zemi zase v svú moc. A proto, ač bychme té země dobyli s velikú robotú a prací, však bychom jie nemohli dlúho držeti a brániti. Neb ti, kteréž bych tam ostavil a jimi Svatú zemi osadil, dřéve než bych jim zase přes moře k retunku přijel, až by ti dobří lidé snad zahubeni byli, a skrze to by se křesťanstvu stala veliká škoda. Protož já chci toho prázen býti.
Ten césař učinil svého syna králem římským
Ten jistý césař pomáhal svým přátelóm velmi a byl laskav na své děti. A když se sstaral, že již čil na sobě nemoci, i zjedna to s korfešty a da jim za to veliké zbožie, že jeho najstaršého syna Václava volichu jednostajně římským králem za jeho zdravie po božém narození tisíc tři sta sedmdesát šest let. Potom, když otec seděl na súdě aneb pilné věci měl jednati, kázal tomu jistému synu vždy s sebú seděti a řka k němu: Milý synu, znamenaj dobře a uč se múdrostem podlé mne a ode mne a hleď, kterakť já činím, takéž ty potom čiň. A miluj své přátely a zbožie, neb jest tě to udělalo najvyšším králem v křesťanství. Budeš li to činiti, pójdeť vše pod ruku a svítězíš snadně. A což dobrotú móžeš přemoci, zbavuj se vojen a válek, nebť vojny a války lechce nepřicházejí. A čiň lidem, chudému i bohatému, čest a buď ochoten s nimi. A nakládaj s nimi milostivě a dobrotivě neúfaje v svú moc. A měj papeže a biskupy
