jej k tomu, že on musí tvého bratra, krále Fridricha, z vězenie vyvésti. A tak jidesta ta dva, mistr a kněz, do jedné komory. I poče ten jistý mistr činiti své uměnie a zaklínaje je. A tak s tiem jide dlúho okolo, až se jim črt i ukáza v jednoho pútníka osobě. Tu ten mistr rozkáza tomu črtu, aby krále Fridricha z vězenie přinesl beze všie škody a poškvrny. Odpovědě jim črt: To chci učiniti, bude liť mne chtieti poslúchati král Fridrich. A s tiem se bra črt pryč. I přibra se k králi Fridrichovi na ten hrad i vece k němu: Vseď na mě, jáť tě chci přinésti bez škody k tvému bratru. Král k němu vece a řka: Ktos ty. I vece črt: Netěž se po tom, chceš li prázen býti vězenie. A učiň to, což já káži. I objidechu hrózy krále a ty, ktož jsú ho střehli, tak, že jsú se velmi báli, a počechu dělati kříže na sobě a před sebú žehnajíce se. A črt inhed zmisa. Pak potom přitěže kněz Lipolt i poče mu takú škodu činiti, králi Ludvíkovi, válkami, že král Ludvík musi propustiti krále Fridricha, avšak musichu mu přisáhati a dobře zaručiti, aby mu na říši viece nepřekáželi. A tak ostal král Ludvík sám římským králem.
Krále Fridricha snědly vši
Potom po drahně letech da jeden rytieř králi Fridrichovi jednoho kus vajce sniesti a chtě, by naň skrze to laskav byl. A inhed od toho jédla zroste na něm tak mnoho vší, že ho jim žádný nemohl obrániti, až skrze to umřel.
O kletbě krále Ludvíka
Mezi tiem umřel Matheus, pán melánský, i poruči král Ludvík tu zemi v Lampartech panu Galiačovi, synu dřéveřečeného Matheusa. Ten jistý Galiač činil velmi mnoho proti papeži a král franský a kněz Lipolt spolu byli proti králi Ludvíkovi. A papež pohnal
