poslal král uherský z Uher a z pohanstvie. I posla kněz Lipolt osm set kopí svému bratru i těže s nimi do Bavor, hledaje doma krále Ludvíka. Mezi tiem sebral král Ludvík také veliký lid, neb král český a biskup trierský přijeli mu na pomoc s pětimezcietma sty kopími a třidceti tisící pěšími. A tak, když ta dva krále ležela proti sobě polem ob jednu vodu, ješto pro ni k sobě nemohli, i střéleli krále Fridrichovi střelci do krále Ludvíkovy vuojsky, že musil král Ludvík se hnúti a postúpiti s toho miesta na svuoj hrad, jakož tu blízko ležal odtud.
Jeden boj, v němž Fridrich byl jat
Pak ráno krále Fridrichova rada poče s ním mluviti, aby se nebil, doniž jeho bratr, kněz Lipolt, k němu nepřijede. Nebo by byl snad jedniem dnem již k němu přijel. Té rady on nechtěl poslúchati, neb je byl hněvivý a udatný muž. I poče boj s králem Ludvíkem. A uprvé počalo mu se velmi dobře vésti a byl by obdržel, by byli pěší nepřispěli. A když se přibrachu pěšci a purkrabie normberský se čtyřmi sty helmy králi Ludvíkovi na pomoc, ti jsú byli čilí a nestrašliví do krále Fridrichovy vojsky, učinichu mu velikú škodu. A tak by král Fridrich jat a mnoho urozených pánóv. A tak ten boj ztrati, ješto by ho byl neztratil, by byl dočekal svého bratra, kněze Lipolta. A tak ten král vza konec, neb ta dva krále volená krikovala se a válela spolu dobře devět let o říši. I osta král Ludvík sám římským králem a kněz Lipolt jede zase domóv u veliké žalosti.
Črt chtěl králi Fridrichovi ven pomoci z vězenie
A když král Fridrich u vězení ležal na jednom hradě řečeném Druwesnit, i přijide dobře učený mistr k knězi Lipoltovi a řka: Já chci od tebe zbožie vzieti a chciť črta zakléti a připraviti
