aby pryč šel a schoval se prvé, než by jeho čeled zvěděla. A potom povědě césař pánóm, že je otráven. I by mezi nimi veliká žalost. A prosichu jeho páni a lékaři, aby sobě dal raditi a pomoci a řkúc: Chcmeť bohdá z tebe ten jed okem vyhnati takéž jako králi Albrechtovi, neb jemu tiem bylo pomoženo. I odpovědě césař a řka: Já nechci toho od sebe zahnati, ješto jsem já jej sobě vzal za utěšenie a za pomocníka a za pána přijal sem sobě. A staň mi se, jakž jeho svatá milost ráčí. A tak ten césař umřel a po desieti dnech byl potom schován u Pize s velikú žalostí, neb ho obecnie všickni lidé pykali a plakali po božiem narození tisíc tři sta a třinádct let.
Byla dva volena krále
Ludvík, mladý knieže z Bavor, byl zvolen králem od biskupa mohučského a trierského a od krále českého a od markrabie bramburského. Pak proti němu volili kněze Fridricha Rakúského jiní korfeštové po božiem narození tisíc tři sta a čtrnáct let. A bylo mnoho pánóv tu. A Ludvík s velikú mocí ležal před Frankfurkem a s velikú vuojskú, neb je město s ním držalo. Pak ležal kněz Fridrich s svú vojskú na druhé straně, maje veliké množstvie také lida. A byla vuoda veliká tak, že proto nemohli k sobě. I přijede kněz Lipolt z Rakús, dřéveřečeného Fridricha bratr, s velikým lidem do Špýry. I uteče Ludvík s svým lidem do židovského kirchova. A kněz Lipolt spáli vesnice tady okolo. Pak potom ta dva krále volena sjeli se v Švábiech podlé Gsseliriku a bili se spolu tak, že s uobú stranú mnoho zbitých a zjímaných bylo a nevěděli, který by obdržal. Potom, jako četli od božieho narozenie tisíc tři sta a dvadceti let, táhl král Ludvík s velikým lidem nahoru po Rýnu. A když to král Fridrich zvědě,
