na němž jest moc římská. A tak, jakož jest dřéve byl, i učinili jej mistrem za sedm let, a že jim tak velikú čest a požitek zjednal, aby mu toho dali požiti a jemu toho povolili, ale oni toho nechtěli učiniti a nechtěli ho do města pustiti proto, že on byl déle v němecských zemiech, než jsú mu oni kázali. A proto také, že mnoho římského lidu u bojích ztratil, a proto jej chtěli ssaditi a jiného mistra a hajtmana nad lidem učiniti. A to radil Pamponis, jeden Římenín. A toho mu povolili starší všickni, ale obci toho bylo žel. A když Julius od nich tak byl pohaněn, od těch Říman, inhed jel zase do němecských zemí a obeslal všecky pány a všecka města, ta, kteráž se jemu byla holdovala, i je se jim toho žalovati, své veliké hanby, jakož se mu od Říman stala. I slíbi jim veliké dary dáti, aby jemu přijeli na pomoc.
Julius opět jel do Říma
Tak jeli všickni lidé z Němec s ním k Římu. A když to Římené uzřechu, že Julius táhne na ně s velikú mocí, lečechu se tak velmi, že Pamponis a ten múdrý pohan Kato, jako proti Juliovi radu vydali, a ti urození všickni z Říma, ti utekli pryč z města, ale jiní v Římě šli proti němu před město ven i na koních jeli a přijeli jej velmi krásně i jeho vešken lid a dachu mu se na milost. A tak Julius s svým se vším lidem do města jel. A když byl v městě, inhed kázal vylomiti tu věži, jakož pokladové leželi. A dal svým lidem veliké zbožie a každého daroval tak, jakž jim je byl slíbil. I řekl k Římanóm: Vy jste mi nechtěli malé moci přieti, ješto jsem já mnohokrát zaslúžil velikú robotú a prací vám, již já chci bez vašie vuole vaši moc všicku
