Židóv narodili. Ale děveček kázal nechati, aby těm z Ejipta mohli slúžiti. A tak bylo mnoho dietek zbito od jeho služebníkóv.
O Mojžéšovu narození
V ty časy porodila jedna Židovka velmi pěkného pacholíka, tomu řékali Mojžieš. A když uzřeli tak krásné dietě, i nechtěli jsú jeho zabiti a obinuvše je i vložili je v jednu truhličku i postavichu ji na vodu tak řečenú Nilus i nechali plúti. I šla toho dietěte mateře sestra podlé vuody dívajíci se, kterak se jemu zvede. Pak se přihodi nechtiec, že toho jistého krále dcera přišla k té ženě, jako se dívala tomu dietěti jdúc podlé vody, i přejela tu skřínku i nalezla tam dietě plačíc. I vece toho jistého krále dcera k té ženě, aby tomu dietěti chovačky dobyla a tak aby je na své ztravě chovala. A tak to dietě bylo zase své mateři dáno a poručeno jí pěstovati, až pak byl veliký robenec. A tak jednu chvíli viděl ten robenec na králově dvoře jednu korunu s obrazy těch pohanských bohóv. Tu uchytiv udeři jí o zemi, a proto chtěli jeho zabiti. I vece jeden a řka: Učinil li jest to z dětinstvie a z nemúdrosti, shledáme to. Jakož i shledali na něm, že podali jemu, Mojžéšovi, rozhorčeného železa v jeho usta. A on vzal a tak mu se jazyk spálil. A proto vždy bebtal. A tak ještě vzdy Židé bebcí a šeplí viece než jiní lidé. A potom šel Mojžéš na jedno pole i viděl, an se Žid krikuje s jedniem pohanem. I pomohl jest Židu a zabijí pohana do smrti. A ten byl králóv služebník. A druhý den viděl dva spolu se hněvajíc i poče Mojžieš toho kázati, jako křiv byl. I odpovědě jemu Žid a řka: Kto tě jest naším súdcí učinil, zda mě chceš také zabiti, jakožs včera zabil králova služebníka? I bál se Mojžéš, by se to krále nedoneslo, i utekl jest z Ejipta do Madian. A mezi tiem ti Židé v Ejiptu, ješto byli Jozefovi
