dřéve před toho césaře časy nebylo jiné řeči než česká a latinská, ale Němce žádného nebylo v Čechách usedlého.
Césař přijel do Štraspurka a byl krásně přivítán
To léto, ješto četli od božého narozenie tisíc tři sta pět a šestdesát let den svatého Jiřé, přijede ten césař do Štraspurka a přijechu jej velmi krásně. A stála všecka řemesla, což jich bylo v Štraspurce v uodění. A každý se připravil, což mohl najkráše v klášterské ulici, jako jí jel césař, jemu ke cti. A potom jel do Aviniona ku papeži řečenému Urbanus Pátý. A zjedna s ním, což jest chtěl. I poče papež césaři žalovati, že prvé, než jest papežem byl, jednu chvíli jel k tomu pánu do Melána a přinesl od papeže listy k němu. Ti listové se jemu neslíbili, a proto musil ten Urbanus ty listy sniesti. A jiné mnoho nechuti, hanby a protivenstvie jemu učinil. A proto on prosi césaře, aby toho pro nic nenechal a pomstil toho vždy. A tak slíbi césař papeži toho vždy pomstiti. I jede zase do německých zemí a přijede zase do Štraspurka den svatého Pavla. A jede dolóv po Rýnu do Selsé a leže tu velmi tiše. A inhed potom den svatého Oldřicha toho dřévepsaného léta v ty časy, dokudž tu césař ležel, přijede veliký lid do Elzas, tak řečení Englišové anebo kzelšaft, hajtmanu jich řékali Ercpriester. Mezi tiem lidem bylo čtyřidceti tisíc koní a pěších veliká věc a v noci ten kzelšaft přitěže blíž k městu, k Štraspurku, na to miesto před bielú věží u svaté Aurelie v bahně a spálichu mnoho domóv v Kuningeshofen. Pak ráno zítra před městem podlé šibenice stáli hotovi k boji, zda by z města vyjeli aneb vyšli chtiec se s nimi bíti. A zatiem vesnice okolnie všecky běžaly k městóm a na tvrze, ješto jim najblíž příležaly. Pak měštěné z Štraspurka táhli
