inhed táhl proti němu s svým bratrem, s knězem Lipoltem. A sjedechu se podlé Štraspurka Matky božie den.
Ta dva krále ležala proti sobě v Štraspurku
A tak ležala ta dva krále v lantvéru proti sobě v Brissí podlé Schaftolcheimu, Achenheimu, Wibersheimu a tady okolo drahně dní chtiece boj smluviti. A když to zvědě biskup z Štraspurka, i těže s svým vojskem k Fridrichovi. A ti z Štraspurka vzeli potvrzenie svého svobodenstvie od krále Fridricha. Pak potom vzeli od krále Ludvíka také potvrzenie, jeden diel z Štraspurka, a tak ti hněvové a ti rodové, kteříž k němu příslušeli, ti drželi s králem Fridrichem a pomáhali špíží jemu a jeho ven z města a jinú věcí, což jim potřebie bylo za jich penieze. Ale ti z Milheimu a jich drželi s králem Ludvíkem a pomáhali mu též. A tak, když král Ludvík byl obdržal a césařem byl, i byli ti z Milheimu dobře obdarováni od něho, neb jim césař zvláštní přézen vzkázal tak, že jim skrze to mnoho dobrého učinil a svobodenstvie jim dal. Pak král Ludvík poslal k králi Fridrichovi, již li je hotov k boji. A on mu odpovědě a řka: Již. I sede král Fridrich dolóv s koně a chtě se pěškami bíti. A král Ludvík běžal zase skrze les. A král Fridrich táhl po něm dva dni a tak nemohl jeho postihnúti, a proto táhl zase domóv do Rakús. Pak potom po roce, jako četli od božého narozenie tisíc tři sta a jedenmezcietma let, i táhl král Fridrich a jeho bratr na krále Ludvíka do Bavor i zahubichu všicku bavorskú zemi. A král Ludvík osta na hradiech a nevyjede ven. Pak potom, jako četli od božieho narozenie tisíc tři sta třimezcietma let, i sebra král Fridrich opět veliký lid, dvamezcietma set kopí a čtyři tisíce střelcóv. Ty mu poslal
