falešný král
Toho léta, jako četli od božieho narozenie tisíc dvě stě osmdesát a šest let, i jal se jeden lstivý a chytrý rozprávěti a obecně mluviti a řka: Já sem césař Fridrich. A pomáhali jemu toho páni a někteří k nelibosti králi Rudolfovi. A bydlil na Rýně v jednom městečku, tomu řékají Míšen. Tu byl dvě létě a táhlo k němu mnoho pánóv a měst. A to tak přivede, že mu mnoho měst a pánóv holdovalo. A když ty noviny král Rudolf zvědě, i zda se jemu to dvorno a smál se tomu, porúhaje se jemu maje ho za blázna. Proto potom přivede to ten falešný král, že věčí diel lidu pochybováše nevědúc, kterého za pán mieti. I přijide k králi poselstvie, aby tomu rozuměl, kterak by toho lstivého zahnal: Pakli toho neučiníš vskóře, všecky němecské země se jemu dadie. Mezi tiem byl ten lstivý vzkázal králi Rudolfovi, aby před něho přijel a léno aby od něho přijel jako od římského césaře. A proto se rozhněva král Rudolf a jede do toho města Wetflor, jako ten lstivý v něm byl. I lečechu se měštěné z Wetfloru a dachu mu se na milost a dachu toho lstivého, jako se nazýval césařem, césařovi. I káza ho král Rudolf upáliti. A tak obráti král Rudolf zase lidi k sobě a jede potom do Colmaru, neb sú byli tomu falešnému také holdovali. I prosichu krále za milost. I da jim milost, a tak dachu jemu čtyři tisíce hřiven střiebra a tiem jich pokáza.
Přemohl patnácte hrabí
Potom spiklo se v hromadu patnácte hrabí. A to byli tito: ten Muntfert z Helfenštejnu, z Vrtemberka, z Tokynburka a jiní jich přételé. A chystali se na to, kterak by mohli toho krále vyhnati aneb zabiti. A když to král zvědě, inhed těže vojensky na ty hrabie i přemože je všecky. A zahubi a spáli jim jich země, až právě ti jistí hrabie a
