Štraspurka strči césařovým služebníkem a skrze to by rumor. A proto se césař rozhněva a chtieše ty z Štraspurka připadnúti a je všecky zbíti. I pade biskup, ten z Štraspurka, a jiní biskupové podlé něho a jiných mnoho kniežat a pánóv césaři k nohám. A tak sotnú núzí přeprosili césaře, že to mimo se pustil. Pak v ty časy, jakž ciesař a ti z Štraspurka leželi polem, i ležel také ten kzelšaft okolo Benefeltu a Dambachu a Slectatu a tady okolo. A když se jim ukrádali pěšci pryč z jich kzelšaftu pomalu, až se jim i rozkradli bojiece se césaře. A když césař s kniežaty, se pány a s městy osm dní tu s pokojem ležal, i vecechu města k césaři: Co se zde meškáme, proč nechvátame a nejedem po tom kzelšaftu a neztepem jich, doniž se nám nerozkryjí.
Césař šanoval kzelšaftu
I vece k nim césař: Má k nám přijeti mnohé knieže a pán mnohý a těch já očekávám, abychme tiem bezpečnějé se s nimi bíti mohli a bez škody nad nimi abychom svítězili. A když to znamena césař, že skrze to prodlenie, jakož on tu ležal očekávaje kniežat a pánóv, obecně se lidem stýště, inhed se zdviže s svými lidmi a s těmi z Štraspurka i táhl velmi chutně a velmi kvapně po tom kzelšaftu až do Colmaru. I utekl ten kzelšaft s svým hajtmanem řečeným Ercpriester pryč. A tak chutně jel, že byl nocí a dnem dále než ciesař s městy v několice dnech. Neb césař měl lid veliký, a proto nemohl chutně za nimi táhnúti a jich stihnúti. A také nechtěl lidu roztrhnúti, aby se mu škoda na něm nestala. Pak ten jistý hajtman toho kzelšaftu řečený Ercpriester pravil, že je do těch zemí táhl césařovým kázaním a že jest již zrazen a zklamán. Avšak jest lež na césaře pravil, neb je césař tiem byl nevinen.
