O mordu a ukrutenství
Potom jel césař s kniežaty a se pány, s rytieři, s panošemi a s městy zase domóv, každý do svého kraje, neb se jest ten jistý kzelšaft rozkradl a roztrhl a rozprchl rózno tak, že ho nevěděl vojensky kde hledati. A když zase táhl, i stala věčé se škoda od césařova lidu a od těch měst lidu, jakožto Štraspurčenóm chtěli pomoci v těch krajinách, kudyž táhli, než od kzelšaftu.
Veliká škoda stala se jest od přátel
A tak ten kzelšaft pryč i jide, ješto čtyři neděle panovali v Elzasiech. A byla ta země tak velmi zkažena na obilí a na rozličném ovoci, že to nepodobná věc. Neb ta jézda toho kzelšaftu a césařovo vrácenie, jako zase táhl, velmi spicovali a zhubili. A to trvalo dlúhú chvíli, že jeden věrtel žita čtyři zlaté platil. Potom druhé léto tak se zle bylo urodilo, že trvalo šest let pořád, a tak, že čtvrt, to slóve němecsky ernen, žita platil osm kop a včas deset kop. A přišlo potom, že dvanáct kop a naposledy platil osmnácte kop. A k tomu byli velicí morové a tak, že po toho kzelšaftě jézdě a po césařově jézdě přišlo mnoho neštěstie do Elzas a do těch zemí okolo skrze hlad a mor a rozličné věci. Ale po druhém kzelšaftu, jako byl opět po desieti letech do Elzas přitáhl, a bylo lidí viece než dřieve v tom kzelšaftu. A leželi déle než dřevní kzelšaft v těch krajinách. A kak jsú kolivěk tu velikú škodu činili, však jsú byli šťastní lidé, že po nich tak dobrá léta byla mnoho let, že bylo tak lacino víno a chléb i všecko jiné, že se mnohým lidem již stýskalo, tak lacino bylo. Pak o jiném kzelšaftě bude praveno u páté kapitole potom.
Césař jel do Lampart s velikým lidem
To léto, jako četli od božého narozenie tisíc tři sta šestdesát a devět let, i zpomenul ciesař na tu žalobu, jako
