dlúho, až jsú je pro hlad musili dáti i zbořili je Římenóm ku protivenství, neb je s nimi bylo v puntu a s Římany držalo. Pak potom jel Hanibal, ciesař, do Italie, maje s sebú stokrát tisíc tisícóv lidu pěšého a dvadceti tisíc jézdného. A zvěděvše to Římené, táhli jsú proti němu a bili se s ním. A tak, že ten jistý ciesař Hanibal pobil Římany. A to bylo před božím narozením dvě stě let. Pak opět Římené táhli proti tomu césaři Hanibalovi a bili se s ním v Nápuli. A v tom boji bylo Říman zabito čtyřidceti tisícóv. A tak byli Římené velmi poraženi a tak velikú škodu vzeli na lidech, že by byl Hanibal po tom boji inhed táhl před Řím, byl by Řím měl beze všie řeči a beze všeho pochybenie.
Tři škopky plné zlatých prstenóv
A bylo tak mnoho urozených lidí z Říma zbito, že ten jistý ciesař Hanibal měl před sebú tři střezky veliké plné prstenóv, jakož těm jistým mrtvým s rukú sebráno. A tak byli velmi Římené zúfalí sami nad sebú, že chtěli utéci, by jich byl jich mistr a hajtman s vytrženým mečem zase nevbil a neobrátil. A když Římené biechu tak velmi zúfalí, i zdělachu z svých vlastních lidí panoše a své služebníky rytieře a zjednali jim oděnie a koně obecným peniezem, jakož rytieřóm a panošiem příslušie. A dali všem milost těm, kteříž jsú byli pro rozličnú věc a nekázeň ven z města vypověděni. A tak se vrátilo dobře čtyři tisíce lidu zase do města, ješto jsú byli jich kázaním ven vypověděni, a tady k milosti přišli.
Kterak panny a panie bránily zdi
Pak potom jel ten ciesař Hanibal opět před Řím s velikým lidem. A biechu se Římené jeho tak velmi lekli a užesli, že jsú nevěděli, co činiec, tak jsú byli zmámeni. Uzřevše to panie a panny i běžely
