mocný, že musil na každý den mieti své čeledi dvadceti kvart bielého chleba a sedmdesát qvart režného chleba, deset volóv a dvadceti skota a sto skopcóv a zvěřiny a ryb a ptákóv a všeho nazbyt. A měl dvadceti tisícóv dvořan jézdných.
O Šalomúnovu chrámu
A udělal v Jeruzalémě chrám, to jest kostel anebo jeden klášter, a ten dělal velmi bohatě a nákladně a s velikú ztravú, že by o tom veliké kníhy byly psáti, od zlata a od drahého kamenie a od rozličné věci bohaté. Tesařóv, jedině jako k tomu chrámu dřévie tesali, těch bylo třidceti tisícóv. A zedníkóv bylo osmdesáte tisícóv, ješto sekali v horách mramorové kamenie. A mistróv bylo třidceti a tři sta nad jinými. A bylo sedmdesáte tisícóv koní, ješto k tomu kostelu dřievie a kamenie nosili, a tak byl skonán. A byl tisíc sto a dvadceti loket vysok. A ten jistý loket byl puol druhého třevíce vzdéli a širokosti a okrášlení toho kostela já chci tak nechati pro ukrácenie řeči. A kto chce o tom dále věděti, ten najde to vše u biblí. A to jest tak, neb to křesťané držie. A ten jistý chrám po pěti stech letech byl vypálen a zbořen. A to město Jeruzalém také bylo všecko zbořeno od toho krále řečeného Nabuchodonozor. A potom udělali Židé zase ten jistý kostel i město ve čtyřidceti a šesti letech, ale nebyl tak krásně a tak bohatě udělán jako dřéve. Neb jest to město a ten kostel dřéve často od pohanóv dobýván.
Šalomún měl sedmdesáte žen
Šalomún byl tak múdrý, že věděl všeho kořenie a kamenie moc. A on udělal rozličné žehnánie, ješto jimi zlé duchy z lidí vyhánějí. Neb před božím narozením měli črtie věčí moc nežli nynie. Šalomún udělal sobě také jeden palác králový i byly v něm lavice a stolice, vše zlaté a střébrné, drahým kamením a jinú rozličnú věcí okrášlené.
O Šalomúnových ženách
Šalomún byl velmi smilný a měl sedm set oddaných žen kromě svých jiných žen. A byl v ty časy obyčej,
