v ty války. A jeden diel byl jich s papežem a druhý diel byl s césařem. Pro ty věci byli se kněžie a světští zbúřili, že ani na papeže, ani na césaře nedbali. A kněžie měli své ženy a své děti zevnie při sobě, ješto toho obyčeje dřéve nebylo. A prelátové vedli simonii s svými přátely. To bylo protivno papeži. I zapovědě po všem křesťanstvu, aby ty jisté kněží, ješto simonii vedú, měli za klaté a světští aby jich mší neposlúchali ani s nimi obcovali. A také aby jim žádného desátku nedávali ani ofěrovali. A skrze to byli světští poblúdilí a tak zúfalí, že se málo na kněží obracovali a světští sami činili to, což knězi příslušalo. Křstili své děti, sami kázali, olejovali lidé světští, berúc mast z svého ucha, i mazali děti miesto křižma. A tak dal jeden světský druhému tu svátost, svatý olej a jiné věci. Oni splnili desátky, jako knězi příslušeli, a mluvili dvorné věci o vieře. Oni často vzali knězi svaté božie tělo z rukú a tlačili je nohami a jiných mnoho věcí, že by o tom bylo mrzko praviti. A tak byl veliký neřád a dvojice na vieře mezi světskými a mezi knězi, ješto se dřéve ani potom nikdy nestával. A to se dálo po božém narození tisíc sedmdesát a čtyři léta a trvalo šestnácte let. Najposledy jal césař papeže Řehoře po božém narození tisíc osmdesát a šest let. Pak po tom neřádu byli bez papeže dvě létě. A když ten césař stár byl, i uděla svého syna Henricha králem s korfeštovým povolením. Potom vadil se syn s otcem tak dlúho, že syn otce ja a necha jeho u vězení umřieti po božém narození tisíc pět a sto let.
Devadesátý prvý césař
Henrich Pátý, dřieveřečeného Henricha césaře syn, kraloval patnácte let. Ten dal a
