běželi ti jistí Huňové, kteříž živi ostali, zase do Uher s svým králem Attilia. A kolikžkrátkoli byli zbiti a pobiti, avšak opět jiní zlí lidé k nim vždy šli zase a jim pomohli vzhóru. Pak Attilia, toho jistého lidu král, sebral opět a shromáždil veliký lid a chtě se nad Římany mstíti, i jede opět do Lampart a do Italie. A dobyl toho velikého města Ageleje a Vicencie a Berúna a Melána a jiných mnoho měst a položi se s svým lidem před Padví a chtě odtad před Řím.
Papež Lev přemohl Huně prosbú
A když to zvědě svatý Lev, papež, jakož v ty časy v Římě byl, i bál se, by ten jistý král Attilia opět nedobyl Říma, jakož jest jiných měst byl dobyl. I jide z Říma až do Lampart k tomu jistému králi Attiliovi i je se ho prositi, aby zase domóv jel a neškodě Římu a jiným zemiem. Ten jistý pohanský král Attilia lekl se toho jistého papeže tak, jakož Buoh tomu chtěl, a učinil tomu papeži velikú čest. A slíbi mu, že chce pryč jeti a Římu nepřekážeti. To zjednal ten papež skrze svú modlitbu. A když ten jistý papež již pryč šel zase do Říma, i vecechu služebníci toho jistého krále: Ó, ty mocný králi Attilia, tys přemohl mnohé země, kak se jest to stalo, žes proti svému obyčeji toho papeže ochotně přivítal a přijal. A chceš to učiniti, zač je on tebe prosil. Odpovědě Attilia: Co sem já papeži učinil cti, to sem musil učiniti. Neb když je papež se mnú mluvil, tehdy je za ním stál veliký člověk a měl vytržený meč v své ruce. A když bych byl jinak učinil a proti němu mluvil a jeho v prosbě neuslyšal, jakož mne papež prosil, byl bych zabit od toho jistého muže. A byl bych nemohl utéci. A tak
