každý pán sobě a svým lidem jeden kaštel aneb hrad, ješto s svým lidem v něm přebýval. Pak potom po puol čtvrtu stu letech narodila se dva pacholíčky od toho dřéveřečeného Eneasa rodu, jimžto jsú řékali Romulus a Remus. Pak těch dvú pacholíkú mateři řiekali Atte a ta byla královnú nad tiem dřéveřečeným lidem. A ta jistá králová byla strčena od svého vlastnieho bratra i vyhnána. A když ta dva pacholíčky k svým letóm přišla, tehdy sebrali na se a shromáždili všecky pastýře té země i tady okolo a jiné, což jsú mohli, najviec lidí. I udělachu sobě kselšaft anebo tovaryšstvo i těžechu na toho jistého krále Anumluma i vyhnachu jeho ven a pomohli svému otci Numitorovi zase k království i přebývali a kralovali s ním. Protož to vězte, žeť to nenie velmi nepodobné, byť pastýři krále nevyhnali, neb v ty časy na světě najvěčí diel vše pastýři byli a požívali svého dobytka. A také dobytek jich v ty časy bylo jich najvětčie bohatstvie a pokladu. V ty časy v světě nekupovali a neprodávali těch věcí od dobytka a dobytka za penieze, jakož nynie činie. A již jest mnoho nastalo řemeslníkóv rozličných, ješto dřéve jiného nic nečinili, než dobytka hledali. A ještěť jest vždy těchto časóv mnoho pastýřóv okolo Říma, ješto od nich často pútníci bývají zlúpeni a zmordováni viece nežli od jiných od kterých lidí. A již se opět vrátím na dřevní řeč. Když ta dva, Romulus a Remus, pomohli zase k království otci svému a sami po něm kralovali a panovali a mnoho hradóv a městeček v jednu zed ohradili. A tak, aby to jedno město bylo. I převzděli mu po svém jménu Řím. A tak se Řím počíná. A to se jest stalo před božím narozením puol osma sta let.
O prvniem králi v Římě
A když Romulus a Remus
