vždy dobyl kněz Albrecht římského césařstvie mocí a skrze boj, jako dřéve jest o tom pověděno.
Poslední král tento
Albrecht, krále Adolfóv syn z Habespurka, knieže z Rakús, přijide k říši, jakož jest dřéve pověděno, po božém narození tisíc dvě stě a osm let. Aneb druzí korfeštové nebyli při jeho volení. A také aby druzí neřekli, by on nespravedlivě říši držal, a proto vzdal své prvnie volenie korfeštóm v jich moc. A oni jeho opět všichni jednostajně volili a korunováchu jeho v Cáchách, jakož obyčej jest. Potom přijede do Štraspurka a by tu drahně dní. A tu přijeli od něho mnoho pánóv léno. Pak na Matky božie den jede král Albrecht do Štraspurka a jede s ním šest set Uhróv s lučišti, ti střelby velmi rychlé.
Krále Albrechtóv lid
A neměli na sobě žádného oděnie a měli dlúhé vlasy spletené jako ženy. A měli mnoho všivých kožichóv a húní. A byli tak rychlí a udatní, že žádná voda nebyla tak hluboká a oni vždy jeli aneb pluli skrze ni. A také měl osm set rynéřóv, ješto kopie nesli. A jedechu s ním urození lidé, majíce tisíc ořóv přikrytých. A biskup Kunrát z Lichtemberka také měl dvě stě rytieřóv, vše v jednostajném rúše. V té vuojště bylo osm set paní, ješto každá na každý týden měla jeden turnieř dáti jednomu úředlníku, ješto jim byl dán a usazen, aby jich bránil před mocí.
Jed vyhnán mu okem ven
Ten césař kraloval deset let bez šesti neděl a byl obyčejóv chlapských a měl jedno oko. A to se takto stalo. Jednu chvíli otrávichu jeho. I pověsichu jeho lékaři za nohy a vylúpichu jemu oko a skrze to se zhoji. On byl velmi lakomý po zboží, že se proto říši nehodil, jedno svým dětem, neb jich jest měl
