přikázanie činiti tak, že nechtěli zpievati ani božie služby vésti, jako ti augustýnové a jiní zákonové, jako v Štraspurce a jinde v svobodných a v říšských městech byli sedmnácte let bez zpievanie a bez božie služby. Ale predikátorové a bosáci, ti zpievali a slúžili proti papežovým listóm. Také se dvojili mezi sebú velmi kněžstvo, že kněžie v některých kostelech a mnišie v klášteřiech někteří slúžili, a druzí nic. Césař byl dobrý a šlechetný, že žádnému knězi proto nedal nic učiniti chudému. Avšak přitiště biskupy a preláty, že jsú musili manstvie od něho přijímati. A přitiště biskupa Pertolta z Štraspurka, že jej musil za césaře mieti a léno od něho přijímati po veliké škodě, jako se tomu biskupu v Elzasiech byla stala, jakož potom o tom biskupu bude praveno. Mezi těmi věcmi byl kněz Lipolt vždy proti césaři a zjedna, že papežovi listové proti césaři ve všech městech byli čteni. Ten jistý Lipolt, kněz, ležal před Santepulte a zbořil až do konce, neb lankrabie v Elzasiech byl krále Ludvíkóv služebník. Potom jel kněz Lipolt před Špýru i připravili mu lékaři a řkúc: Spracuješ se velmi, že tvój život toho dlúho nesnese. I jede z Špýry do Štraspurka a chtě tu odpočinúti a vesel pobyti se paniemi. A když tu byl něco drahně dní v Štraspurce ve dvoře toho pána z Ochenštejna, i by nemocen a zby smysla. A umře bez skrušenie a bez zpovědi po božém narození tisíc tři sta jedno a čtyřidceti let. A jiná kniežata z Rakús a také ten jistý kněz Lipolt zemřeli bez dětí.
Dvojice mezi knězi
Pak papež řečený Johannes, ješto toho jistého césaře klel, umřel v Avinioně. A byl Benedictus Dvanáctý papež po něm. Ten chtěl rád césaře z kletby propustiti
