proti právu zabil. Césař vece: Měli by mu hlavu stieti. Paní vece: Césaři, tys, ještos mého muže nevinně zahubil po své ženy radě. A to já chci zpraviti ohnivým železem a k tomu svědky dovésti. A když je měla pokázati nevinu svého muže tak, jakž se podmluvila, a to ona učini, že pokáza nevinu, zčisti svého muže. Uzřev to césař leče se velmi i da se té paní v její moc. I jechu se prositi kniežata, páni té jisté panie, aby césaři dala prodlenie deset dní a že jí chce v těch desieti dnech jejieho muže složiti a nalepšiti po kniežetské radě. A když ten cíl minu, opět uprosichu césaři osm dní. Opět mu potom uprosichu sedm dní. Potom opět šest dní. A když to všecko minu, káza césař svú ženu za živa pohrabati a sám se vypravi od té jisté vdovy čtyřmi hrady. Ty jí da, jakož je ještě i dnes mají a slovú hrabie z Cile. Pak potom jede césař do Říma dělat jednoho paláce. I protivili se jemu Římené tak, že on mnoho tu nechutenstvie od nich trpěl.
Kterak sedm korferštóv jsú vysadili volenie
Ti třie dřéveřečení Otové držali césařstvie jako k dědicství s panskú vólí. Neb ten poslední Ota žádného syna ani erbovníka neměl. I bál se, by po jeho smrti mnoho válek a sváróv nebylo o říši, jakož by se bylo i stalo, by byl toho neopatřil. Neb bylo mnoho pánóv, ješto pod říší seděli a jednoho césaře mohli by voliti, jako lidé v svobodném městě sami sobě hlavu mohú vuoliti. A skrze to někdy svárové a války se vztrhují. A proto ten jistý césař obeslal mocná kniežata a pány duchovnie a světská, jakož pod říší byla. To byli ti páni z němecských zemí, z Frankóv a z Bavor, z Sas. Z Frankóv máte znamenati ty pány z Rýnu a tady okolo v těch zemiech
