ho vařiti. Uzřevše dým ti mladí lidé z toho domu, jako po městu běhali berúc špíži bezděky, an vycházie od té vdovy dým, běževše i vyrazie dveře a řkúc k ní: Přines nám tu špíži, kterús sobě vařila. A šedši paní i přinese toho puol děťátka a řkúc: Vezměte tu polovici sobě, jáť sem ho puol snědla. A toť je bylo mé vlastnie dietě. Když sem já je musila pro hlad jiesti a velikú žalostí, jeztež také. A když tu žalost uzřechu, lečechu se všichni a běžéchu pryč z domu. A inhed těch novin plno město bylo Jeruzalém. A inhed velmi lečechu se najmúdřejší, jako tu byli, i jidechu v radu a řkúc: Kterak chceme učiniti. I vece jedna polovice: Zbíme se sami, a druhá strana odradila.
XXX Židóv za peniez
Mezi tiem dobyl Titus města a bylo jich mnoho zbito a zjímáno a bylo jich mnoho prodáno. A tak, že dávali třidceti Židóv za peniez. A tak jsú je roznesli do jiných zemí, ješto do dnešnieho dne v nich přebývají. A zbořichu to město tak, že kámen na kameni neosta, jakož Kristus o tom dřéve byl řekl. Pak Jozefus píše, že jedenácte set tisíc tisícóv násob Židovstva zemřelo od hladu a od meče. A sto tisíc tisícóv násob bylo zjímaných a prodaných. To se stalo toho léta od božého narozenie osmdesátého třetieho léta. Potom po osmi letech umřel ten jistý ciesař u pokoji a pln dobrých skutkóv. A po něm jeho syn Titus vstúpil na jeho miesto.
Devátý césař
Titus, dřéveřečeného Vespesiana syn, byl ciesařem tři léta. Potom, jakož je byl Židy zahladil, jakož jest o tom bylo dřéve praveno, a jeho otec umřel a ješto on vstúpil v ciesařstvie. To jest bylo po božiem narození osmdesáté prvé léto. Ten jistý césař byl tak štědrý a tak dobrý a tak pokorný, že jemu řiekali
