mieti a chci vás všech pán a král, dokudž jsem já živ, býti. A toho Římené musichu mu povuoliti. A tak Julius byl první a mocný král římský.
Proč césaři řiekají ciesař, věz
A kakž je kolivěk prvé byl hajtmanem a mistrem udělán. A to se stalo před božím narozením sedm a čtyřidceti let. Ten jistý Julius byl nazván ciesařem před tiem, ješto byl dietětem. A bylo to slovuo césař jedno jméno dřéve najdóstojnějšie. Neb těm najvyšším hlavám v světě řékali králi a césaři, to jest tak řečeno, jako by řekl přikazatel aneb rozmnožitel. Ale když ten jistý Julius tak statečný a tak mocný byl, pak jeho budúcí po něm chtěli také též jméno po něm mieti, césař, a kakž jsú kolivěk jim jinak řékali a jiná jména měli, však proto všichni se píší césaři. Neb je ten Julius byl první césař. A píší se rozmnožitelé říše, neb jest král Octavianus tak byl jmenován. A již přijdu opět zase na dřevní řeč, že když césař Julius sám byl mocen v Římě a všicku moc sám měl, jako dřéve Římené všickni jměli, jakož je dřéve o tom praveno, a všecky věci zpósobil podlé své vuole, i chtěl se pak pomstiti nad svými nepřátely i jel přes moře po Pomponiovi. Tu zvěděv to Pomponius, i dobyl sobě moci od dvamezcietma králóv. I bili se Pamponius a Julius častokrát bojem spolu tak, že někdy získal Pamponius a někdy Julius, ješto by o tom bylo mnoho praviti. Avšak najposledy utekl Pamponius do toho města, ješto slóve Alexandria, a Kato a s nimi jiných mnoho. A inhed se položi Julius před to město a řka: Dajte mi mé nepřátely ven, aneb se budu mstíti nad vaším městem. Tu lekše se ti v Alexandří i stěli Pamponiovi
