A tak stala říše pusta třimezcietma let po dřéveřečeného césaře Fridrichově smrti, až král Rudolf z Habespurka by králem. A kakžkolivěk Henrich a Vilém a Richart byli pořád králi říšskými voleni, však žádný říše nedržal.
Říše stala prázdná třimezcietma let
A když římské královstvie a césařstvie prázdno a pusto stalo a žádný z německých kniežat nechtěl se v říši vázati pro strach těch pánóv, jako s césařem Fridrichem byli proti papeži a mnoho říšských měst byl pod se podrobil. A mezi tiem byla říše velmi zkažena a bylo v němecských zemiech a jinde mnoho zlodějóv a mordéřóv. A někteří urození lidé vedli mnoho zlých věcí a protivenstvie. Ta žaloba často přicházela jest před papeže řečeného Řehoře Desátého, kterak v zemiech zle stojí. I přikáza papež korfeštóm a da jim toho cíl, aby mezi tiem od stara dávna byl obyčej, anebo by chtěl říši sám opatřiti s svými kardinály a jednoho voliti. I sjedechu se kniežata v hromadu do Frankfurka a přijachu k sobě mnoho kniežat a pánóv. A tu volichu hrabí Rudolfa z Habilspurka římským králem po božém narození tisíc dvě stě sedmdesát a tři léta. V ty časy ležal hrabie Rudolf v Pažli s velikým lidem vojensky. A když mu to poselstvie přijide, že je on volen římským králem, inhed taže do Cách a by tu korunován. A korfeštové přijedechu a léno od něho přijechu. A přisežechu jemu, aby mu pomáhali proti těm všem, ktož by co říšského držal nespravedlivě, jakožto potom učinili. Neb ten jistý král Rudolf táhl a dobyl mnoho zemí zase k říši, ješto jeho předci, césaři a králi, byli ztratili.
Král Rudolf
Ten jistý král Rudolf byl syn Ebirharce, toho hrabie z Habespurka, ješto byl lankrabí v Elzasie Vyššiem,
