inhed toho krále a jeho syna, ješto té urozené paní násilé učinil, vyhnali jsú z Říma i s jich se vším pokolením. I vecechu ti z Říma: My nechceme viece žádného krále ani pána jmieti nad sebú, nebo oni mnoho svévuole a své pýchy ukazují a vedú nad námi a nad našimi ženami a nad našimi dětmi. A tak jsú sešli ti králi v Římě, ješto jich sedm pořád bylo a ješto kralovali puol třetieho sta let od počátka toho města Říma.
O radě a hajtmanu v Římě
Potom, když Římené svého krále a pána ven vyhnali, jakož sem dřéve pověděl a také dobře podobné bylo, i udělali jsú mezi sebú na každé léto dva mistry a radu, ješto by město a tu zemi zpravovali a jednali a svolovali k tomu, k té radě a k těm mistróm, nejurozenější, najmúdřejší a najšlechetnější, ješto se jim to všem dobře zdálo. Ale těm jistým mistróm a té radě nedali viece moci než do roka proto, aby pyšní nebyli, neb tak pravie, že ktož dlúho v úřadě, ten rád pyšen bývá. Také činili dva mistry proto, ač by jeden mistr chtěl přestúpiti a nespravedlivě učiniti, aby mu toho druhý bránil a dosti silen proti němu byl. V ty časy, ješto Římené měli krále, byla jich moc sotně za čtyři míle od města. Ale když sú oni miesto krále zvuolili sobě dva mistry a radu z obecných lidí, ti byli sú tak dobří a stateční, že vzeli jsú tak velikú pilnost a snažnost o obecné dobré toho města a té země, že jsú oni těmi hajtmany vešken svět přemohli a připravili pod svú moc, a tak panovali všemu světu Římené svými mistry a hajtmany a svú dobrú radú čtyři sta let a dvorně jich moc šla vzhóru. A potom, když jsú oni krále a césaře opět jměli, opět jim šlo na jich
