A když král jednu chvíli za stolem seděl, i přijide jeden i vytrže svój meč a chtě krále uherského v hlavu jím udeřiti. I zavře jej králová svú rukú, krále, a ten zrádce udeřiv, i utě králové tú ranú tři prsty, a králi nic neuškodi. I by ten zrádce inhed jat a v kusy rozsekán. A potom móž každý znamenati, že zrada řédko jest bez pomsty.
Ten král porúhal se těm z Štraspurka
Henrich, hrabie u Licmburka, byl volen římským králem po božém narození tisíc tři sta a osm let bez dvú měsiecí. A potom přijede do Štraspurka a jede inhed odtad. I poslachu ti z Štraspurka své posly k králi, aby jim potvrdil jich svobodenstvie. A když ti poslové přijidú před král, i vecechu: Naši páni z Štraspurka nás poslali k tvé milosti, aby jim jich svobodenstvie potvrdil tak, jako vaši předci činili. I nechtě jim král žádné odpovědi dáti, ani těm z Štraspurka, ani těm z Špýru. I jedechu ti poslové po králi až do Colmaru. I bychu zpraveni od jednoho, ješto královo tajemstvie věděl, aby ty z Štraspurka před králem nemenoval pány, než měšťany. A tak jidechu ti poslové před král i vecechu: Žádný a milostivý králi, tvoji měštěné a služebníci z Štraspurka nás poslali k tvé milosti, aby jim ráčil jich svobodenstvie potvrditi. I vece k nim král: Já sem nevěděl, které vy pány mieníte, neb jste dřéve těch pánóv z Štraspurka pravili se posly. Ale když již pravíte, že jste mých měšťan poslové z Štraspurka, tyť já dobře znám, má se vám státi, což žádáte. A tak byli ti poslové dobře vyjednáni. V ty časy umře král český i připade to královstvie na jeho dceru. I da césař svého syna Jana do Čech za tu pannu k manželství té jisté panně. A tak by Jan králem v Čechách. Ten jistý césař
