a mají za to, že větčí diel těla svatého Florencie mají, neb je u nich byl pohřeben. I jide césař s biskupem z Mohuče a s mnoho jinými biskupy a pány, jako tu v ty časy byli v radě, neb žádného publikacizojazyčný text aneb obecného písaře tu nebylo. I uděla césař několiko obecných písařóv a káza jim svědecstvie dáti těm kanovníkóm z Hazalau, kterak ten nález těla svatého Florencie tu viděl a shledal. Potom jede do Andelo, do toho kláštera.
O Lazarovi
A ohleda Lazarovu svátost, jako jej Bóh z mrtvých zkřiesil, nebo on v Andelo leží. Potom přijede do Erstheimu a káza otevřieti skříni svatého Urbana, ješto dřéve nikdy neodvierána. Otad jel do Hohenburku a otevřel hrob svaté Otýlie a vza kus jejie pravé ruky. A tak jel sem i tam všady po klášteřéch, kdež jest kterú svátost zvěděl, a vždy každé svátosti vzal jest kus aneb jeden úd a přinesl to vše s sebú do Čech.
O svatém Florencí
A choval je u veliké cti a zvláště byl laskav na svátost svatého Florencie. A proto učinil on u Praze vyzdvižený oltář od zlata a svrchu na oltáři psáno stojí: Teď leží svátost svatého Florencie, biskupa z Štraspurka. Ten césař byl laskav na kněží a na učené lidi. A proto učini veliké studium u Praze a dal jim veliké svobodenstvie. Také on ustavil mnoho klášteróv. A zvláště udělal kanovnicstvo U všech svatých. Tu žádného nepřijmú kanovníkem, leč jest veliký doktor nebo mistr. Také on byl dobře učen v mnoho kunštiech a uměl dobře nikromancí, to jest čáry, tak jsú obecnie lidé pravili druzí. A uměl pět řečí.
Césař byl laskav na němecskú řeč
I mezi tiem byl najlaskavějí na němecský jazyk a rozplodil jej v své zemi velmi, neb u Praze a v jiných městech v české zemi každý své děti uči němecsky, ješto
