mi jich viece. A když by ráno, ješto poče dnieti, inhed šla k jeho otci a k jeho mateři a řkúc: Opatřte to, ať se Hektor dnes netepe, neb bude liť se bíti, jistěť bude zabit. A skrze to bylo by toto město zkaženo. Tu pomysli Priamus na to i šikova jiné krále, jako mu pomáhali, a jiné své syny ven k boji. A Hektorovi přikáza, aby doma ostal. A Hektor toho nerodi učiniti i káza sobě své oděnie přinésti i obleče se. A když to Adramata uzře, tu vza své děťátko, ježto jest s ním měla, na svú ruku i pade mu k nohám a řkúc: Nechceš li se nad námi smilovati, že my tak siři budem, aspoň smiluj se nad sebú. A tak vždy padala k jeho nohám plačíci a prosieci jeho, aby doma ostal ten den, až k tomu přišla jeho mátě a jeho sestra i také Helena prosiec jeho, aby svlékl oděnie a ostal doma. A on všech nechtěl uslyšeti, což ho prosili. A vsed na svuoj oř i jel tam u boj. A mezi tiem se velmi bili a Řekové je přemáhali, až před nimi Trojanové běželi k městu. A zatiem je Ektor potka i káza se jim zase vrátiti. I zabil Hektor kněze a ranil dva a také Achileše ranil velmi. I jel Achileš z toho boje a kázal sobě rány vázati. A mezi tiem Hektor byl jal jednoho řecského krále a chtěl jej rád vyvésti z té tiesně, aby tiem mohl lépe viděti. I vrže svój štít za se na pleci. A tak ostal napřed nah. A zatiem Achileš přiběhl tak, že ho Ektor neviděl, i zakla jej tak, že Ektor umře. A tak ti z Troje inhed se obrátili do města, nesúc to umrlé tělo s sebú. Tu se tepruv poče veliká žalost od chudých i od bohatých, od mladých i od starých, co tu žalosti bylo a pláče, neb on byl najšlechetnější a najudatnější rek, než je kto byl, nebo jemu rovně nikdy nebylo.
Pak desátý boj po Ektorovi
A když Ektor byl umřel již a Achiles byl raněn, i bylo příměřie uděláno za dva měsiece. A když ta dva měsiece vyšla, měl král Priamus jednoho syna, ten chtěl vždy Hektora
