jelo toho máje mnoho set lodí dolóv s vínem a s jinú věcí po Rýnu. Potom jel král Karel skrze Lamparty do Říma a by césařem po božém narození tisíc tři sta jedno a padesáte let. A když přijel do Pizy, i by rumor mezi lidem tak, že se césař s Čechy a s Němci, jako s ním byli, sotně obránil jim, těm z Pizy, že jsú ho nezabili. A césařová se pannami utekly a diel nahy a v svých košilkách ven z města, neb ten rumor, jakož na césaře učinili, byl v noci. A týž právě rumor byl se stal opět na césaře v Honzině od toho městského lidu, že césař sotně s svými utekl ven z města. I bychu ti všichni stínáni, ktož ten rumor učinili. A potom, jakož jest césařem byl, přijede do Mece a by tu na Vánoce. I přijidechu k němu všecka kniežata říšská a jich každý slúžil césaři k stolu na ořích v svém úřadě, jakož je měl od říše. A každý korfešt jel na oři až před stól. A když dolóv ssedl, inhed dali oř hercóm, jakož před stolem byli, a jiné mnoho cti a pychu tu se stalo césaři ke cti a k chvále, ješto by o tom bylo mnoho praviti, neb je tak byl pyšný a veliký oběd a dvuor, ješto nikdiež nenajdeš psáno o žádném césaři.
O svatém Florencí v Hazelau
Před těmi časy jel césař do mnoho měst a přijede také do Mulseima a ohleda biskupa Pertolda, jako tu nemocen ležal. A přijede náhodú do Hazelau a otevře svatého Florencie hrob a skříni káza vylámati, že viece než tři sta let to střébro a zlato nikdy nebylo odvieráno. A naleze tu svatého Florencie život a kosti. I vza částku té svátosti aneb jeden diel. I vecechu ti kanovníci z Hazalau: Milostivý pane, daj nám toho svědecstvie, že tvá Milost svatého Florencie hlavu a život všecko cele nalezl. Neb ti kanovníci od svatého Petra v Štraspurce ti pravie
