světě, jako je kdy předtiem aneb potom do sie doby kdy byl. Ten mor šel s jednoho konce světa až na nu stranu moře na druhý konec světa. I na síž stranu moře v křesťanství i všudy u pohanství. Avšak v němecských zemiech byl najmenší. Avšak umřelo v Štraspurce šestnáct tisíc člověkóv, a proto byli Židé zpáleni po všem světě. Pak potom byli nastali mrskači a tak se byli rozmohli, že papež a ten jistý král Karel sotně je toho odvedli. O tom moru bude plnějé praveno potom v páté kapitole těchto kníh. A když král Karel tak své nepřátely byl přemohl, jel vždy z jednoho města do druhého a byl přijat všudy jako král a byl se tak velmi ztrávil pro tu říši, že v mnohých městech hospodáři nechtěli mu viece věřiti, leč by jim základy dobré zastavil aneb rukojmě. Potom jel do své země do Čech i vza zemskú berni a vyplati ode pánóv města a jiná zbožie, jako jeho otec byl rozzastavoval a řka: Vy jste vydrželi dávno svú jistinu, protožť vám úplně všeho nechci dáti. A tak se smluvichu s ním páni po jeho vuoli. Pak potom jel do měst na Rýn. I bylo tak mnoho nového cla zamyšleno, že těm okolo kupcóm, jako kupčili po Rýnu, se stýskalo, že pro to clo svého kupecstvie nevedli. I steště se těm z Štraspurka, nebo někteří jich měštěné měli mnoho kupecstvie, ješto jim šlo po Rýně. Pro ta jistá cla i zabichu i zamčechu Rýn, Kolín a řetězy železnými, že žádný nemohl ani nahoru, ani dolóv po Rýnu. A když ten Rýn byl zamčen puol druhého léta a páni uzřevše to, že jim ani nové, ani staré clo jde, i smluvichu se s těmi z Štraspurka a nechachu těch nových cel a brachu stará. A inhed Rýn odemčechu máje toho měsiece po božiem narození tisíc tři sta jedno a padesáte let. I jelo